Uchopil jsem její levou nohu a rozvázal tkaničku pevné boty. Když konečně povolila, ucítil jsem každý kilometr, který jsme ten den ušli v jediném nádechu, kdy nadšení projelo celým mým tělem. Ještě nikdy jsem neměl příležitost přivonět k nohám slečny, ale tohle předčilo veškeré mé fantazie... ale povím vám to raději od začátku.
Je pravda, že jsem na fyzickou aktivitu nikdy příliš nebyl. Jsem spíše ten typ člověka, který si užívá všeho, co je mu alespoň trochu příjemné, dokud jen může. Dalo by se říct, že jsem líný, já tomu říkám spořivost energie.
Co tedy dělám uprostřed chladného lesa bůh ví kde, šplhající na zdánlivě nekonečný kopec?
Přímo přede mnou jde důvod, proč celé tohle fyzické utrpení snáším. Ta aktivní slečna s upřímným úsměvem a skvělým tělem šplhající přede mnou, respektive její dlouhé nohy zabalené v šedých legínách na jejichž pravidelně se pohybujících koncích se nachází pevné boty šedé barvy, pevně utažené a s milimetrovým náznakem žlutých ponožek, které má slečna na sobě a kterých si všimnou snad pouze ti nejpozornější. Mé oči sledovaly rytmický pohyb nohou a jako kyvadlo mne odrazovaly od odpočinku.
"Ehm... Nechci být protivný, slečno, ale..."
začal jsem s posledním vzduchem z mých plic, než jsem se zastavil, abych chytil dech a pokračoval tak se svou myšlenkou. Slečna chvíli pokračovala v chůzi, ale pak se zastavila, aby se podívala, proč nepokračuji dále.
"Copak? Dochází ti síly?"
optala se slečna s energetickým úsměvem a až pozoruhodně nadšeným tónem.
Neodpověděl jsem, na její otázku, neboť jsem si myslel, že vzdechy a kvílení, vycházející z mého těla, když jsem se snažil popadnout dech a především neztratit vědomí, bude jako odpověď bohatě stačit.
[block:ad=89]
Slečna ještě chvíli sledovala, jak popadám dech a opírám se o vlastní kolena, než sáhla do levé kapsy své modré bundy a v rychlosti zkontrolovala svůj mobilní telefon, naznačujíc tak nezájem vůči mé únavě.
*vzdech* "Tak fajn, chvíli si odpočineme."
odpověděla nakonec po několika vteřinách ticha.
"Ale budu za to něco chtít."
"Cokoliv!"
odpověděl jsem samým vyčerpáním a prudkým pohybem pohodil těžký batoh k nedalekému kamenu, na který se slečna jen pár vteřin předtím posadila. Já jsem samozřejmě nebyl s to na kámen vylézt, proto jsem se posadil na zem a o kámen se pouze opřel zády.
"Ehm... Co že za to budete cht..."
začal jsem, ale byl jsem přerušen nohama, které se spustily z vrcholku kamene a obsadili tak mé zorné pole. Mé hluboké dýchání z únavy vystřídalo dýchání z nadšení a mé oči se okamžitě upřely na nohy, které jsem již tak dlouho obdivoval. Co asi může chtít?
"Myslím, že mám v botě kamínek."
řekla slečna a opřela si svou pravou nohu o mé rameno, zatímco druhou spustila podél mého krku, až k mé hrudi. Jak jsem tam tak seděl, opřen zády o kámen, na kterém seděla tak krásná slečna s jednou nohou na mém rameni a druhou přímo pod mým nosem, zmocnilo se mě nadšení.
"Tak bude to? Můžeš mi, prosím tě, sundat tu botu a podívat se na to?"
slečna začínala znít mírně nedočkavě a já jsem nehodlal dále zdržovat. Byla to jedinečná šance ukojit své touhy.
Uchopil jsem její levou nohu a rozvázal tkaničku pevné boty. Když konečně povolila, ucítil jsem každý kilometr, který jsme ten den ušli v jediném nádechu, kdy nadšení projelo celým mým tělem. Ještě nikdy jsem neměl příležitost přivonět k nohám slečny, ale tohle předčilo veškeré mé fantazie.
Nenechal jsem na sebe dlouho čekat a zatáhl za patu její boty a s ladným plynulým pohybem její pevná bota sjela z její nohy a spolu s mýma rukama mi bezvládně padla do klína. Uvědomil jsem si, že jsem opravdu nažhavený, když jsem se onou botou otřel o své přirození.
[block:ad=90]
Pevná bota tak odkryla zpocenou nohu slečny, zabalenou do světle žluté ponožky, která mě lákala již od samého začátku výpravy. Tato ponožka pevně přiléhala k její noze a na straně chodidla byla viditelně lesklá. Jak byla skoro celá prošoupaná, připomínala texturou spíše punčochu, svou průsvitností v oblasti paty a po celé straně jejího chodidla až k palci.
Tehdy jsem měl příležitost poprvé plnohodnotně přivonět k její noze. Ta vůně mě ještě teď naplňuje vzrušením a v tu chvíli jsem se málem neudržel. Chtěl jsem ji popadnout a začít její chodidlo vášnivě laskat svým jazykem.
To se ale nestalo. Poté, co jsem z její pevné boty vytáhl kamínek, který ji tak obtěžoval, mi přikázala, abych jí botu zase nazul. To jsem udělal a tím také má erotická chvilka skončila...
Nezbývá mi tedy nic jiného, než chodit na tyto soukromé kurzy turistiky pod záminkou zdraví, mučit se fyzickou aktivitou a zároveň se odměňovat čicháním k botám své instruktorky nejen v noci, kdy nechává své boty s ponožkami před stanem, ale občas i ve dne, když nastane speciální příležitost, jako byla tahle.
