Po přečtení pár povídek jsem se rozhodla taky přidat mojí vlastní zkušenost. Pracuji jako zdravotní sestra v soukromém sanatoriu. Samozřejmě nosím uniformu a vlastně pořád sukni. Někdy nosím podkolenky, to když je chladněji a samotné tělové silonky nestačí. Pacientů máme hodně a už po letech odpracovaných ve zdravotnictví jsem zvyklá na jejich pohledy. Dokonce mi bylo i pár krát řečeno, že nám nádherné nohy a krásná chodidla. Kterou ženu by to nepotěšilo. Pravdou je, že si to sama moc dobře uvědomuji a proto se o ně dobře starám. Ráda si nechávám zejména v létě delší nehty a precizně je lakuji na červeno.
Takto jsem šla chodbou, mé „socialistické“ korkáče mi plaskají o chodidlo a ke mně přistupuje muž mého věku a říká. „ Chtěl bych Vám říct, že máte krásně upravené nohy a koukám, že nosíte staré dobré korkáče, víte, zastupuji českého výrobce korkáčů, proto bych Vám je rád vyměnil za nové.“ Koukám na něj, možná nechápavě a říkám si, to není jen tak. „Co mě to bude stát?“ Odpovídá „nic, jen Vaše staré korkáče, dám Vám za něj nové. Jakou máte velikost? 38?“ Říkám „ano, 38“. Po vzájemné výměně telefonních čísel jsem šla dál po svém.
[block:ad=89]
Vrtalo mi ale hlavou, proč taková nabídka, vždyť to je prodělek. Třeba se už ani neozve. No uteklo pár dní a přišla sms, že korkáče již pro mě má a že se druhý den zastaví. Druhý den, koncem pracovní doby mi zavolal, že na mě čeká vzadu za budovou, jak je nájezdová rampa. Spěchala jsem za ním. Ten den jsem měla tělové silonky, takové ty lesklé. Když jsem dorazila až k němu, z tašky vyndal nové bílé, kožené korkáčky. Hned jsem si je vyzkoušela. Nová čistá bílá botka v kontrastu s rudou na nehtech a ta tělová barva silonek v odpoledním slunci, vypadalo to báječně. Chtěla jsem mu podat ty staré ochozené korkáče a říkám „jak se Vám revanšuji?, vždyť takto proděláte, vyměnit staré za nové.“ Usmál se a řekl „ víte, je to jinak, nezastupuji žádnou firmu na výrobu korkáčů, chtěl jsem prostě ty Vaše, máte skutečně nádherné nohy“ pokrčil rameny a já byla odzbrojená. „a to Vám to takto stačí?“ zeptala jsem se, odpověděl „ no, mám tady i foťák a pokud byste dovolila, nafotil bych si pouze Vaše nohy, v tom světle a silonkách, je to moc pěkné“ Řekla jsem si proč ne, focení proběhlo ve starých korkáčích a během 5 minut bylo po všem. Rozloučila jsem se a chtěla odejít, chcete ještě něco?“ ptám se, „silonky a slibuji, že už Vás nikdy kontaktovat nebudu“, co jsem měla dělat, byl tak zaražen mou vstřícností, že jsem si řekla, proč ne. Rychle jsem je stáhla, podala mu je a odešla. Cítila jsem pak ještě jeho pohled, dělalo mi to dobře, vlastně celou dobu mi to dělalo dobře, bylo mi pak jasné, jak si mé voňavé silonky a korkáčky užívá. [block:ad=90]
Možná od té doby o moc víc muže provokuji chodidly, hraji si třeba při jízdě v tramvajích s botkou, zouvám lodičky a pozoruji jejich reakce. Je to vzrušující.
