Naše milování s Ivou se nám oběma stalo drogou a využívali jsme k tomu každé příležitosti. Zkrátka nechtěla zůstat ani Radka, naše třídní. Toho březnového dne na nějž plně platilo „Březen – za a kamna vlezem,“ mi ráno máma napsala nákup, abych jej, až přijdu ze školy, obstaral. Když jsem se z nákupu vrátil domů, uviděl jsem na věšáku bundu a kabát, v níž jsem poznal Ivin majetek a o druhém jsem předpokládal, že patří její mámě. Že přišla na návštěvu mne nepřekvapilo, protože hned na vůbec první třídní schůzce si padla do oka s mou mámou, stejně jako já s Ivou, a od té doby se obě čas od času navštěvují.

Protože jsem přišel poměrně tiše, neslyšely mne vstoupit, zato já jsem uslyšel rozhořčený Ivin hlas: „Kdyby bylo po mým, dala bych mu nejraději do školy k těm punčocháčům namísto kalhot sukni, jako mám já, protože si nedovedu představit, že by měl mít na sobě něco jiného než nosí.“ „Ivo,“ ozvala se její máma, „vždyť Petr je to kluk.“ „Není, on je holka se šulinkem, já to musím vědět…“ To už jsem raději klapl dveřmi abych přerušil jejich rozhovor, protože mne napadlo, kam až může dojít. Když jsem nákup uklidil, přišel jsem za nimi do pokoje, hovor se naštěstí stočil jiným směrem, než který jsem zaslechl při svém příchodu. Jen Ivina matka se po mně podívala tak, jakoby se chtěla ujistit, zdali jsem skutečně kluk a ne holka, jak tvrdila Iva a jak hluboce jsem postižen klukovsko-holčičí nemocí.

Slova se ujala Iva, a oznámila mi, že se jejich sportovní oddíl bude stěhovat do nové haly postavené v naší čtvrti a dnes odpoledne byla s mámou přestěhovat své propriety ze staré tělocvičny do nové. Protože ale šatny ještě nebyly vybaveny nábytkem, tak se u nás zastavily na kus řeči a tašku že si nechala u nás a vezme si ji příští týden, když půjde na trénink.
[block:ad=89]

Podívali jsme s Ivou po sobě a oběma nám v tu chvíli proběhla stejná myšlenka – snad se nám naskytne příležitost alespoň na chvilku se věnovat navzájem sami sobě. Nedalo mi to, a navrhl jsem Ivě, abychom se ještě jednou podívali, když už je u nás, na příklady z matematiky, které jsme dostali za domácí úlohu. Pokývla hlavou a jen se za námi zavřely dveře, zabloudila má ruka Ivě pod sukni. Iva mi zašeptala, že je to nespravedlivé, protože to mám jednodušší než ona a hned má o důvod víc, proč by mě měla oblékat jako holku. Chvilku jsme se mazlili nad rozevřenými sešity, když si pro Ivu přišla její mamka. V domovních dveřích mi Iva dala pusu na rozloučenou s tím, že mám zítra, to je v sobotu za ní přijít, že se spolu připravíme o školy na příští týden a odpoledne, že vyrazíme do bazénu.

Když odešly, pověděla mi máma, že má pro mne další novinku. V pondělí musí odjet na tři dny na služebku a Ivina máma se uvolila, že na mne dá pozor a případně se o mne postará i jídlem. „Mami, vždyť jsem dost velký na to, abych se o sebe dovedl obsloužit.“ „Velký, nebo velká? Spíš, jak se mi to jeví, tak velká. Ani jsi ses mi nepochlubila, že jsi loni k Vánocům dostala růžové punčocháče. Takové přece nosí holky a mám dojem, že Iva má pravdu, když to o tobě tvrdí žes asi přece jen holka.“

V ten okamžik jsem ztuhl a zčervenal jako rak a máma pokračovala: „Když máš u Ivy ty růžové punčocháče, tak ti k nim něco přidám.“ Vstala a otevřela prádelník a vzal a něj igelitový sáček s prádlem a podala mi ho. „Tak se podívej a pověz mi, jak se ti ty kalhotky líbí. Objednala jsem si je pro sebe, ale poslali mi je menší než potřebuji. Napřed jsem je chtěla reklamovat, ale pak jsem si řekla, že pro tebe budou akorát.“

Byly stejné, jaké jsme viděli s Ivou v jednom katalogu a Iva prohlásila, že by také takové chtěla, ale že máma ji je nekoupí, protože prohlásila, že na takové prádlo má ještě čas. A teď ty samé držím v ruce. „Petro, líbí se ti?“ zeptala se. Opět jsem pokýval hlavou na souhlas, ale máma pokračovala: „Jak jsem si chystala oblečení na tu služební cestu, zároveň jsem vytřídila a vyřadila další prádlo a řekla jsem si, že bys je mohl donosit, bylo mi jich líto vyhodit,“ a pověděla to tentokrát v maskulinu. Věděl jsem, že si máma potrpěla na hezké prádlo, které se mi líbilo již dříve, ale neměl jsem odvahu si je vyzkoušet. A znovu otevřela prádelník a dala na stůl kalhotky, košilky a punčocháče a několik nočních košilek. Vzpomněl jsem si jak jsem tehdy na podzim zoufale hledal ve své skříni punčocháče a nyní mi máma dala své a některé ještě byly v původních obalech. „Ty máš náhradou za ty vrubované bavlněné, Iva má pravdu, že jste již velcí. Jen mi musíš slíbit, že nebudeš dráždit ve škole profesory svým oblečením.“ „Mami, ale Radka,“ hned jsem se opravil, „tedy naše třídní ví, že nosím kalhotky a punčocháče.“ „Ona to možná ví, a je tolerantní, ale ostatní již takoví být nemusejí a já k vůli tomu, že jseš ,holka se šulinkem‘, jak neustále Iva tvrdí, nechci chodit do školy vysvětlovat jak to tebou je.“ „Mami, to ti slibuji,“ prohlásil jsem a máma mi řekla, abych si honem nově nabyté poklady odnesl a uklidil do skříně, než si to zase rozmyslí. Ten večer nakoukla ke mne pokoje a vešla dovnitř. „To jsem si mohla myslet, že máš na sobě noční košilku a ne pyžamo.“ „Mami, když já jsem neodolal.“ „Proč i myslíš, že jsem ti je dala? Aby ti ležely ve skříni?“ Sklonila se dala mi pusu a popřála dobrou noc.
[block:ad=90]

To pondělí bylo ve škole docela zvláštní, protože si holky neustále mezi sebou cosi šuškaly a čas od času se na nás podívaly. Když jsem se Ivy zeptal, co na nás holky chystají, jen se tajemně usmála a slibovala, že se to zavčas dozvíme, že je to zatím jejich holčičí tajemství. Toto jejich šuškání samozřejmě neuniklo ani ostatním spolužákům a ve společné frontě jsme vyžadovali po holkách vysvětlení. Nakonec neodolaly a na konci vyučování jejich mluvčí Jarka prohlásila: „Tak, pánové, rozhodly jsme se, že na příští hodině tělocviku z vás uděláme holky. Dáme vám náš cvičební úbor – bílá trička a modré trenky. Stejně vlastně skoro všichni nosíte od jisté doby punčocháče a také kalhotky,“ tady se na okamžik odmlčela a my jsme si vzpomněli na náš památný lyžařský výcvik, kdy jsme se také jaksi poměnili v holky. A pokračovala: „Je vidět, že jste si vzpomněli a tak by to neměl být problém. Máte něco proti tomu? Nemáte, že? Ještě něco, punčocháče jsou zítra v těláku povoleny, protože je stejně nosíte jako my.“

***

Po vyučování jsme s Ivou samozřejmě odjeli ke mne a převlékli se do našeho domácího oblečení – to je do punčocháčů a trik, kterým jsem Ivě tentokrát posloužil já. „Péťo, už jsem si všimla ve škole, že máš dnes silonky a co to máš za kalhotky?“ neuniklo její pozornosti.

Pověděl jsem Ivě co se přihodilo po tom, co ony od nás odešly. Kriticky si mne prohlédla a prohlásila: „Moc se mi v nich líbíš.“ „Tak já se s tebou o ně rozdělím,“ navrhl jsem jí. „To by nešlo, mámě by se to silně nelíbilo a raději ji nebudeme dráždit. Stejně ti vzkazuje, že máš přijít na večeři. Tak si raději pospěšme, ať to máme za sebou“

Protože jsme měli vyzkoušené, že učení nám nejlépe funguje, když jsme v našem „domácím oblečku“, měli jsme úlohy brzy hotové a my se mohli věnovat sami sobě. Pojednou jsem si uvědomil, že doma nemám kondom a hned jsem to Ivě řekl. Tajemně se usmála a pověděla mi, že to nevadí, že má pro mne jedno tajemství, jež mi chtěla prozradit, ale později. „Už ho nebudeme potřebovat, protože mi naše trenérka Šárka domluvila návštěvu u své paní doktorky a ta mi dala Danu.“

Musel být na mně pohled pro Venuši, protože mi to v prvním okamžiku nedošlo, jakou že to Danu Iva dostala. Pak mne osvítilo poznání: „Ivy, fakt?“ vydechl jsem nevěřícně. Pokývala hlavou na souhlas a současně se překulila na mne. Protože jsme byli nadrženi, netrvalo dlouho a vybuchli jsme takřka zaráz v obrovském orgasmu. Chvíli Iva na mě seděla bez hnutí a pak se sesula vedle mne a já zabloudil rukou k její lasturce a hrál si se rtíky a poštěváčkem do úplného uklidnění, když nás vyrušilo zvonění telefonu. S hudrováním jsem zdvihl sluchátko a z něj se ozval hlas Iviny mámy. „Ivo, máma volá!“ „Tvá?“ „Ne, tvá.“ Pro změnu sluchátko vzala s nevolí Iva. Chvíli poslouchala a vždy, po chvíli přitakala: „Ano, mami.“ Po chvíli rozhovor skončil a Iva pověděla, že si mám sbalit na zítřek věci do školy, protože po večeři zůstanu u nich na noc. „Ale moc radostně to neříkáš,“ podotkl jsem. „A divíš se?“ „Vlastně ani ne, protože zřejmě budu spát v obýváku na pohovce.“

Bylo to tak, jak jsem předpokládal, jen to ráno bylo veselejší, protože jsme do školy jeli spolu. Ještě předtím mi však Iva ukázala, že do pytlíku, kam si dávala věci na převlečení do tělocviku, pamatovala tentokrát i na mne. Když jsme přišli do třídy, bylo v ní jako v úle protože spolužáci byli zaskočeni skutečností, že holky to s tím „dívčím tělocvikem“ myslí vážně. Ten tělocvik jsme měli předposlední hodinu a po ní následovala hodina matematiky, které samozřejmě vedla naše třídní.

Po příchodu do šaten, které jsme měli naproti sobě, nám holky rozdaly své propriety. Jen rebel Jiří, okamžitě prohlásil, že to nám mohly dát rovnou cvičební body. Na tuto je poznámku replikovala Jarka, že je to dobrý nápad, který můžeme praktikovat hned, jak si vyzkoušíme tento. Jiří samozřejmě zmlkl a současně přišla i dámská kontrola se podívat, jak plníme daný rozkaz. Bylo zajímavé, kolik z nás mělo na sobě punčocháče a kolik ptáků se okamžitě chystalo ke vzletu, když jsme si oblékali ty trenky a bílá trička. Jen dva matadoři byli oblečeni „po staru,“ jak to komentovala Iva.

Sotva zazvonilo na hodinu, přišla naše třídní Radka a bylo zajímavé, jak jí trochu trvalo vydýchat skutečnost, že měla na hodinu tělocviku třídu holek. „Tak, děvčata,“ řekla a zatleskala, „když je vás tolik, tak si zahrajeme vybíjenou a ti dva gentlemani budou vašimi kapitány družstev.“ A co víc, důsledně naše jména překloňovala z Petra se stala Petra, z Jiřího Jiřina… Ve stejném trendu pokračovala i poslední hodina matematiky. Po jejím skončení si nás vzala na paškál a pověděla nám, že jsme jako holčičí třída v jejích očích obstála, ale nemuselo by se to líbit, třeba kdyby na kontrolu přišla ředitelka školy nebo nedej bože školní inspektor. „Holky, kdybyste si to zase chtěly zopakovat, a jak pozoruji, zopakovat si to chcete, tak mi raději dejte vědět předem, aby vás někdo nepřekvapil…“

Za obsahovou kvalitu příspěvku, především pak slohovou a pravopisnou odpovídá jeho autor. Administrace Puncoska.com nenese odpovědnost za případné gramatické, či slohové chyby v textech. Distancujeme se od skutkové podstaty příběhu - ať už je fiktivní, nebo pravdivá.

Počítač
Obrázek uživatele Ruten Ruten
22.03.2012 | 5
Jak jsem se stal holkou
Obrázek uživatele Ruten Ruten
21.03.2012 | 15
Výlet
Obrázek uživatele Ruten Ruten
04.02.2012 | 2
Paní profesorka
Obrázek uživatele kos kos
04.02.2012 | 21
Imatrikulácie
Obrázek uživatele marek623 marek623
25.08.2015 | 10
Nejlepší kamarádka
Obrázek uživatele Davidkuvff Davidkuvff
07.05.2014 | 30
Den, který musel přijít...
Obrázek uživatele dobry_den dobry_den
15.10.2017 | 3
NA BRIGÁDE 4.
Obrázek uživatele rollys4 rollys4
24.08.2022 | zatím žádný komentář
Zajímavý večer
Obrázek uživatele Thor Thor
12.05.2020 | 5
Spolužaččine nohy
Obrázek uživatele borat borat
02.12.2013 | 33
Hudobná výchova
Obrázek uživatele Tester Tester
06.01.2014 | 29