Políbil mne. Zvedl se, zapnul kalhoty, narovnal motýlka na krku, uhladil sako a v zrcadle vedle dveří si pročísl vlasy. Ještě z náprsní kapsy vytáhl vizitku a hodil ji na stůl vedle mne. Víc nic neudělal, neřekl už ani slovo, jen se otočil a odešel. Dívala jsem se na něj a když zmizel, ruka mi spočinula na pravém lýtku. Bylo tam pár kapek toho, co mi kromě vizitky nechal. Rukou jsem to místo začala hladit a roztírat kapičky po punčoše. Byla jsem vzrušená - ze všeho co se v posledních chvílích odehrálo. Vlastně ani nevím, kolik času uplynulo od chvíle, kdy jsem se vytratila z parketu. Druhou rukou jsem si zajela pod do poloviny vykasané šaty. Snad ani nemusím zdůrazňovat, že na kalhotkách byl mokrý flíček, nebo spíše pořádný flek.
Oddala jsem se vzrušení a zajela rukou do kalhotek. Dělala jsem si to, tak jak to holky dělají, když na to přijde. Ruka, která bývala na lýtku se nyní přesunula ke kotníčku a ještě níže k páskům střevíčku. Ležela jsem tedy na stole, jednu nohu pokrčenou, druhou nataženou, ale o to víc natočenou doleva. Prstíky v kalhotkách jsem se dráždila stále více a rychleji. Úplně jsem přestala vnímat okolí. Existovala pouze Verča a obrovská chuť po orgasmu - jen mé punčochy a ta určitá věc mezi nohama.
Už to pomalu přichází, chvěji se. Pánvi pohybuji tak, abych ještě více umocnila pohyby rukou. Instinktivně se prohýbám a vypínám prsa. Cvakne to. Cuknu. Někdo otevřel dveře do místnosti. Vytahuji ruku z kalhotek, ve dveřích stojí Linda, kamarádka v šatech s lehkým nádechem oranžové. Okamžitě jsem se zčervenala. I ona vypadala, že neví co říct.
[block:ad=89]
"Promiň, měla jsem strach, kde jsi," sjížděla mě pohledem a zpozorněla u nohou. "Když jsem viděla odcházet tanečního partnera a ty nikde, šla jsem tě hledat."
Musela si všimnout potřísněných punčoch. Chtěla jsem se propadnout, zmizet, probudit se, ale tohle byla realita.
"Jak... jak dlouho?" koktala jsem.
"Asi hodinu" odpověděla a stále zírala na mé nohy.
"Já... ti to vysvětlím, ale že... že to nikomu neřekneš."
Zajiskřilo se ji v očích, zahrabala v malé kabelce a vytáhla mobil.
"Co... co děláš? Nevolej nikomu prosím!" Nevolala. Blesklo se. Ona si mě vyfotila. A zase!
"To pro případ, že bys zlobila." prohodila a měla se k odchodu. Popadla jsem vizitku, uhladila šaty a šla také. Prý chce, abych jí to povyprávěla u ní doma. Poprosila jsem o kapesníček, přece takhle nemohu jít. Naštěstí mi ho dala a tak jsem utřela zbytky kapiček. V hlavě se mi začínalo mísit zoufalství a vztek. "Co bude teď? Proč mne fotila? Bude vydírat? Nebyli domluveni? Vždyť se známe tak dlouho!"
***
Po cestě k jejímu domu jsme neřekli ani slovo. Bydlela v docela velikém baráku v klidné části města. Dům byl rodičů, kteří bydleli dole. Jí zůstal i tak prostorný vršek. Potichu jsme vyšli schody, sundala jsem si střevíčky už dole a šla bosky, jen v punčoškách. Nahoře jsme vešli do velké místnosti. Stěny byly obité dřevem a rovněž na zemi byly pěkné zachovalé dřevěné parkety. Celá místnost byla vlastně propojená kuchyň, obývák a jakási jídelna. Přinesla dvě sklenice a minerálku. Přisedla si na sedačku a natočila se směrem ke mně. Z pod šatů šlo poznat, že má nohu přes nohu.
"Tak Verunko, povíš mi, co se tam odehrálo?" řekla něžně, jako maminka ke svému dítěti.
"No víš..." seděla jsem v rozpacích, nevěděla co říct, nebo spíše zda-li to říct.
"Pamatuj na ty fotky Veruš, myslím, že na Facebooku by se náramně vyjímaly!" dodala.
Hrklo ve mně, "že by to fakt udělala?"
Nebyla jiná možnost, slovo dodrží, na to ji znám moc dobře a moc dlouho. A tak jsem to vyklopila, některé detaily jsem vynechala, na něco se doptala. Vypadala u toho, že se docela dobře baví. Když jsem dopovídala, zavládlo chvíli ticho. Bylo slyšet tikání hodin nad jídelním stolem.
"Vypadáš unaveně," řekla soucitně.
Taky že jsem byla, ještě aby ne!
"Nechceš u mne přespat?" zeptala se a šla do směrem k proskleným dveřím, vedoucích nejspíše do ložnice, jako by ji moje odpověď ani nezajímala. Pravda, přes půlku města se mi domů moc nechtělo a tak jsem opatrně nakoukla do ložnice.
"Lindo?" šeptla jsem do tmy, prosvětlené jen vzdálenou pouliční lampou přes okno.
"Pojď prosím ke mně, rozšněruješ mi šaty?"
Přistoupila jsem k ní, stála otočená k oknu, zády ke mně. Mé prsty povolovávaly jeden křížek za druhým. Ona jen stála, hleděla přes záclonu z okna, všechny vlasy přehozené přes jedno rameno.
"Podle té délky ji musí spadat až na prsa," pomyslila jsem a ještě se k ní přiblížila. Že by se ve mně probouzelo tak náhle udušené vzrušení? Jakoby věděla, na co myslím, sáhla dozadu, chytla mě za zápěstí a přesunula mé ruce na košíčky šatů. Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale hned jsem si ji přitiskla blíž.
"Ani nevíš Verunko, jak jsem ráda, že tady jsi," řekla procítěně. "Nikdy bych ty fotky nikam nedala.
[block:ad=90]
Vždycky ses mi líbila a když jsem tě viděla v té místnosti, musela jsem něco vymyslet," otočila se ke mně, takže jsem ji teď objímala, ruce položené pod lopatkami. Podívala se mi do očí. "Ano, musela jsem vymyslet, jak tě sem dostat, do této situace. Nutit dál tě už nemůžu, nechci."
I ona se mi líbila. Cítila jsem doteky našich prsou i přes šaty, jak se o sebe tisknou.
"Nutit mne nemusíš," políbila jsem ji.
***
Tiskne se ke mně, cítím jak mi její šikovné prsty rozšněrovávají šaty. Naše jazýčky se vášnivě proplétají, rty vzájemně ochutnávají rtěnky. Obě si pomůžeme sundat šaty a vzápětí ležíme na prostorném letišti. Jsme na sebe přitisklé, hladíme se po celém těle. Má luxusní krajkovou bílou podprsenku a kalhotky schované pod tělovými punčocháčemi. Já mám stále stejné punčochy na podvazek. Sedám si naproti a nechávám její chodidla, aby mi přejížděla přes prsa. Rozepnu si podprsenku. Cítím její prstíky na dvorcích a bradavkách. Hladím ji za kotníček, nemůžu se dočkat, až mi dá své krásné nožky k obličeji. A přece, naposledy přejede přes prsa a už mi zvedá svá chodidla k nosu. Přičichnu, nos přimáčnu k silonce v místě mezi prstíky. Úžasná vůně! Stále ji nasávám a jazykem olizuji chodidlo. Začíná slastně vzdychat, strká mi k obličeji druhou nožku - střídavě se věnuji oboum krásným chodidlům. Nemohu se jich nabažit, hladím ty krásné nožky - od nártů, přes kotníčky až po kolena, kam dosáhnu. Čichám k prstíkům, olizuji je i paty. Ona mi hladí mé nohy, rozkročené tak, aby mezi nimi mohla sedět. Cítím její neposedné ručičky, jak přejíždí nožky po celé délce - jednou si hrají s krajkou na stehnu, jindy zase hladí chodidlo, až to šimrá. Teď si lehám já a Linda prozkoumává mé nohy - jazykem, nosem i rukama. Nevynechává snad žádné místečko, ani to, kde jsem ještě před pár hodinami měla bílou nadílku. Na chodidlech je to božské, chce se mi až cukat ale drží mne za kotníčky. Jsem tam dole vlhká. Zvedne hlavu a usměje se, stahuje mi mokré kalhotky.
"Ty nezbednice," šeptne milým tónem.
Nejsem úplně holá, spíše by se to dalo přirovnat strništi, ale více jemnějšímu. Pohladí mě přes mušličku. Nahne se k mé tváři, políbí mne a s rukou stále v mém klíně mi šeptne do ouška: "chci si s tebou prohrát, Veruš!"
Mé vzrušení je příliš velké na to, abych ji nějakým způsobem odmítla. "Tak si pohrej."
Znova mne políbí, pootevře rty a já se s radostí přidávám. Naše pusinky se spolu zase krásně líbají a Linda náhle zasune dva prstíky do mého lůna. Nalehne na mne svou vahou a přitlačí tak ještě více prstíky. Cuknu. Obejmu ji, jednu ruku vpletu do vlasů a druhouh hladím její zadeček, zahalený v tělových punčocháčích a kalhotkách. Své nohy přehodím přes její, těsně pod zadek. Silonky po sobě krásně kloužou.
"Ukaž jak umíš kroužit pánví, zlatíčko" zašeptá.
Pochopila jsem a když trošku povolila, začala jsem pohybovat pánví tak, abych se napichovala na ty dva prsty v mém klíně. Bylo to slastné, tiše jsem vzdychala, hladila ji zadeček, přejížděla nohama po těch jejích. Ve chvíli, kdy začínalo být mě sténání hlasité, vytáhla prsty, lehla si na břicho mezi mé nohy a odepla levý podvazek od punčochy. Začala ji stahovat, ochotně jsem pomohla a přikrčila nohu.
"Podrž si závojíčky, Verunko, tohle se ti bude líbit!"
Udělala jsem co chtěla, prostě jsem si prsty roztáhla mušličku a Linda mi začala pomalu soukat punčošku do vlhkého roztouženého lůna. Ta slast, když se otře silonkový materiál o tak citlivé místo, je nepopsatelná. Začala u chodidla a za chvíli už nečouhala ani stehenní krajka - měla jsem svou punčošku nasoukanou v klíně. Linda mne na ni políbila, chytla mi ruce a odtáhla je, takže jsem pustila roztažené závojíčky.
"Teď zase já," řekla jsem a posadila se.
Pokračování příště...
