Blaženost, která se mě při dotyku s jiřčinými chodidly zmocnila, se nedá popsat. Jarabáček se prodral skrz slipy ven, odsunul župan a zabořil se Jiřce do zad, no do zad… spíše někam do zadní kapsy u kraťasů. Jiřka ho ucítila, vítězoslavně se nezvedla, srovnala ho pod sebe a plnou vahou ho přisedla. Zakňučel jsem jako bitý pes, vytrhl jsem ruce z Jiřčinýho sevření, vší silou objal její nohy a tiskl si je na tvář. Vzepřel jsem se na nohách a zvedl svou pánev i s Jiřkou do výše. Vzápětí jsem zažil takový orgasmus, že se proud mého poselství, nevím jak, prodral mezi Jiřkou a mnou a pocákal ji lýtka i horní část mého dračího županu. Hopsal jsem jako by mě do zadku bodla vosa a Jiřka, jak na mě nadskakovala dělala jenom h…h…h…
Konečně jsem se uklidnil a jen zhluboka dýchal. Jiřka ze mě slezla a prohlížela tu spoušť. Roztomile se podrbala ve vlasech a pronesla: „To jsem asi nezvládla co?“ Sáhla si na zadek a s nepatrným povzdechem si začala svlékat kraťasy. Já jsem ještě vůbec nebyl schopen slova ani pohybu, jen jsem zatínal prsty do peřiny. V kalhotkách a v tričku došla Jiřka do skřínky, našla ručník a začala si otírat nohy, pak mi ho hodila a konečně se zase usmála. „No, tak to bychom měli divočáku, pojď, napijeme se a začneme znovu co?“
Svalil jsem se z postele, shodil ze sebe župan a slipy a dokončil očistu. Pořád mi ještě nebylo do řeči. Tak nějak jsem nevěděl, co bych řekl. Vzal jsem z peřiňáku čisté prostěradlo a uvázal si ho kolem těla, jako tógu. „Bože Jiřko!“ Podařilo se mi ze sebe dostat, „to bylo něco!“ Natlačil jsem jí k židli, aby si sedla a kleknul si k ní, v růžových ponožkách i kalhotkách mi připadala úžasně sexy, objal jsem jí kolem pasu a zabořil obličej do klína. Voněl vzrušením. Jak jsem tu vůni ucítil, začal se jarabáček zase cukat. Pokryl jsem její klín horkými polibky, líbal jí stehna i kolínka. Pak jsem vzal postupně obě její nožky a zuby jí sundal ponožky. I přes neodolatelnou chuť olízat jí nohy, jsem se vrátil zpět ke klínu.
Jiřka se na židli posunula a oddálila obě nohy od sebe. Dorážel jsem na její kalhotky jako hladový vlk, vrčel a trhal, a na jarabáčka si tiskl její nohy. Jiřka zasténala a rukama směřovala mou hlavu víceméně tam, kam jsem jí směřoval i já. Konečně se mi podařilo chytit její kalhotky pevněji do zubů a začal je stahovat. Jiřka si stoupla a ladným pohybem sjely kalhotky dolů. Stále ještě s mou zubní pomocí z nich vystoupila a zase se posadila na židli, nohy daleko od sebe.
Už ne jako vlk, ale jako hladový pardál jsem zaútočil na lasturové pobřeží pokryté heboučkými tmavými kudrlinkami, z omamné vůně takřka panenského ženství se mi točila hlava. Jiřka se ještě více posunula a před mýma očima se otevřel růžový chrám blaženosti. S obrovským uspokojením jsem jazykem vplul dovnitř a poprvé pocítil na jazyku tu nebeskou chuť právě rozkvetlého lotosového květu. Jiřka s mou hlavou v klíně tancovala na židli, až si nakonec stoupla a stehny mě stále přidržujíc se svalila na postel, servala ze sebe tričko a položila si mé ruce na prsa. Další slast. Mnul jsem je a hladil, prsty svíral její bradavky a zase je pouštěl jako kuličky růžence, ostatně celá moje poloha dost připomínala zuřivě se modlícího muže vztahujícího ruce k nebesům.
Jiřka se kroutila, svírala mě stehny a zase je rozevírala, sténajíc rozkoší, tiskla mi hlavu k sobě, dokonce mě jednou popadla za uši a tahala mě za ně nahoru a dolů a má hlava musela za ušima, propínala se v zádech, pak mi položila nohy na záda a nevím jakým zázrakem jsme se přetočili, takže jsem ležel napolo na posteli, nohy na zemi, Jiřka s mou hlavu pod sebou rajdovala jako pominutá, až se najednou zvrátila s tlumeným výkřikem na postel a můj obličej zalil proud čiré rozkoše.
Hlava mi bimbala na krku, jako uvolněné srdce zvonku a krk jsem měl trochu pomlácený, ale byla to nepatrná cena za právě prožitou rozkoš. Jiřka ležela na posteli, jako já prve a prudce oddychovala, nohy jí visely z postele dolů. Sesunul jsem se k nim a opatrně si s nimi začal hrát. Hladil nárty i chodidla, bral prstík po prstíku a jemně je mnul mezi prsty. Pak jsem je vzal do pusy a cumlal. A vida! Jarabáček zase na nohou. Po třetí. Když jsem po chvíli přestal, zašeptala Jiřka z postele. „Nepřestávej, pokračuj, je to strašně příjemné…, olizuj mi nohy…“
Pokračování příště.
