Myslím, že to bylo někdy okolo Vánoc, seděl jsem u počítače a brouzdal neznámými vodami internetu... vanul svěží severovýchodní vítr, který nejenže neustále zvedal přední čelen mé lodi, ale zároveň ji ponenáhlu odváděl z bezpečných vod youtubu na neprobádaná úskalí jedné sex seznamky. Jsem zkušený cestovatel, ale tady jsem byl prvně... přesto, jakmile jsem se trochu rozkoukal, vytvořil jsem si pěkný profil a začal hledat. Měl jsem zcela jasnou představu, koho hledám a proč. Mladou, štíhlou, šikovnou, veselou, provokativní, krásnou, s krásnýma nohama, v krajkách, v silonkách, aby byla bosá, obutá, předkloněná, zakloněná, ležící i stojící...bluuum, v hlavě se mi točily překrásné scény, jedna za druhou a všude jsem byl úžasný. Holky šílely nad mou duchaplností a sex-appealem, dvorností i smyslností... byl jsem sám sebou tak nadšen, že jsem začal skládat básně, abych byl, až se mi nějaká ta kráska ozve, perfektně připraven...
[block:ad=89]
Mezi dvěma kotníky
Mezi dvěma kotníky, u paty, kde to začíná, leží básníkova hlava. Dychtivým zrakem pohlíží, tam vzhůru kamsi do klína, - která z nich je krásnější? Ta levá nebo pravá? Nožka, vinoucí se kdesi shora s tváří jeho v doteku, jak voní, jak krásně voní, až si duše v pokleku šeptá slova, jež nahlas vyslovit se zdráhá.
Srdce buší v rozrušení, co ret se stranou naklání, svou vášeň chce jim dát. Pak polibky tu klenbu nebes, od paty k prstům prohání, jen víc, jen víc má rozkoši! Proč ty nožky líbezné k šílenství ho dohání, opájí ho tvarem svým, svou hebkostí a vůní, krásou malých princezen, jejichž dobýván je hrad.
Když přilnou k hebkým chodidlům stélky rudých bot, žár proběhne mu tělem, v myšlenkách se navrací, k čarovným svým snům, kdy v představách on vídával ty nožky nad svým čelem. Tomu místu kdesi pod chodidlem, té skulince dvou světů, jazyk jeho, co velvyslanec, pokorně a přece hrdě, říká prostou větu:
„Miluji tu krásnou něhu, prsty v rudém oděvu, když je beru do úsměvu, těch deset sladkých objevů. Vešel jsem a vzal jsem si a v sobě ponechal, pro tu chvíli čarovnou, avšak jenom na chvíli, se svého bytí vzdal. Pro chvíli rozkoše, štěstí a milování, já za Tebou dnes přišel, má čarokrásná paní.
[block:ad=90]
Tak tak, touhle tou to začalo, a pak už jsem psal jako na objednávku, a nejen o nohách... vrtěl jsem se na židli, zapomínal jíst, pít, venčit psa a podobně. Ke každé "básni" jsem ještě připojil nějakou vhodnou ilustraci a dílo bylo hotovo, jen odeslat.
Hm, jenže se mi nikdy nikdo neozval, tedy ne tak, jak jsem si představoval. Buď to byl automat s pětkama, který můj profil nebral vůbec v potaz, nebo, a to naštěstí jen párkrát, nějaká praosoba...,(tlustá, hnědá, tváře divé, pod plachetkou osoba; o berličce, hnáty křivé, hlas-vichřice podoba!) že moje múzy v okamžení zmizely ze scény...
Jinak nic. Byl jsem zklamán a po měsíci a půl jsem radši namířil zpátky do osvědčených a bezpečných vod youtubu.., ale na ten nádherný chvilkový pocit očekávání a touhy, na ten krásný pocit dychtivosti, až budu odepisovat, kdy a kde, ne a ne zapomenout. Inu, někdy je samotná cesta tím nejhezčím prožitkem, i když člověk nedorazí do cíle.
Jsem Lord David Welldone
Za obsahovou kvalitu příspěvku, především pak slohovou a pravopisnou odpovídá jeho autor. Administrace Puncoska.com nenese odpovědnost za případné gramatické, či slohové chyby v textech.
