Asi před měsícem jsem pročítal televizní program na příští týden. Byla tam upoutávka na nový seriál, kde byla fotka méně známé herečky v nádherných sandálkách na vysoké platformě, která bude tento seriál moderovat. Na ten pořad jsem se díval. Její chůze v těch sandálkách byla tak vzrušující, že jsem se při repríze u televize udělal. Tak se mě zalíbily ty střevíčky, že jsem začal vymýšlet, jak je získat. Chtěl se s herečkou nějak spojit, ale netušil jsem jak to zařídit. Hledal jsem na netu na jejích stránkách nějaký kontakt. Odkazy byly pouze na divadlo, kde má domovskou scénu. Opsal jsem si číslo a do divadla jsem zavolal, zda by mi mohli dát její e-mail ohledně nabídky moderování firemní akce. Hned po příchodu domů, jsem jí napsal. "Vážená slečno, viděl jsem pořad Vámi moderovaný a moc Vám to v něm slušelo. Především ty krásné sandálky. Měl bych dotaz, kam se po natáčení pořadu ty boty dostaly. Někdo sbírá známky a já dámské boty. Nemohla byste mi je prosím věnovat s Vaším podpisem na památku? S pozdravem: xxx" Mail jsem odeslal. Asi za týden jsem dostal odpověď. Byla překvapující: "Dnes jsem odeslala balíček".
[block:ad=89]
Druhý den přijela pošta a já s rozechvěním přebíral zásilku. S topořícím údem jsem začal rozbalovat balíček. Byly tam. Jako bonus jsem objevil v každém střevíčku punčošku. Omámila mě nádherná vůně. Začal jsem očichával stélku botky, kde byl její podpis a kde byly krásně vytlačeny i její prstíky. Punčošku jsem přiložil na obličej a do botky zasunul. Úd krásně projel po kožené stélce s podpisem až do otvoru pro prstíky. Nevěděl jsem co dřív. Zda nasávat punčošku nebo dělat krásné pohyby. Výron semene to vyřešil. Stříkal jsem otvorem pro prsty jak smyslu zbavený. Zbytek semena jsem otřel o podpis až se rozmazal. Když jsem se srovnal, tak jsem začal podrobně zkoumat krabici, v které byly botky zabaleny. K mému překvapení tam byl lístek na divadelní představení, v kterém hraje. U toho poznámka, že se těší, jak pozná milovníka bot. Domluvili jsme se, že ji po představení navštívím v šatně a půjdem někam zapařit. Do divadla jsem dorazil přesně na začátek.
Přečetl jsem si aspoň jak se to jmenuje a co ta herečka vlastně hraje. Kytku pro ní jsem uložil do šatny a šel si sednout. Divadlo bylo uřvaný, samé sprosťárny, no děs. Po přestávce tam konečně herečka přišla. Hrála zhrzenou, vzteklou milenku. Jediné, co mě na ni upoutalo, byly nízké kotníkové kozačky na klínu s vysokou platformou. Měla kraťasy a stříbřitě lesklé punčošky. Zbystřil jsem a začal sledovat každý její krok. Bylo to opět tak vzrušující, přesně jako v televizi. Vrchol byl, když dostala od přítele nádhernou kytici. Švihla s ní na zem a těma nádhernýma platformama ji rozdupala. U toho něco lamentovala a při každé příležitosti zase na ten zbytek květinek šlápla. Pro mě to bylo vzrušující. Měl jsem strach, abych se neudělal. Pak vlezla v botách na postel, šlapala po polštářích a skopala je na zem. Skočila do nich a s ladnou chůzí a s nadávkami odešla. Za chvíli byl konec. Potlesk, asi dvě opony. Šel jsem do šatny pro kytku a pak do její šatny za ní. Dal jsem ji kytku (těšil jsem se, že ji zas rozšlape) a po chvíli rozhovoru s ní jsem začal mít smíšené pocity. V lavině řeči, kterou vedla, jsem zbystřil. To když se začala svlékat. "Jdu do sprchy a pak jdeme s kolegy zapít dnešní představení.
[block:ad=90]
Můžeš jít s námi." Nejdříve si začala sundávat ty kozajdy. Pak je vzala do ruky a odhodila za paravan. Zaúpěl jsem, když jsem si představil tu jejích vůni. Pak začala stahovat jednu punčošku, položila ji na zem, pak druhou a obě rozšafně hodila do koše. "Tak zatím" a odešla do sprchy. Nevěděl jsem co dřív. Jestli ty botky nebo ty punčošky. Zvítězily botky. Šel jsem pro ně za paraván. Byla tam veliká police plná bot. Hned bych si vybral, kam bych zasunul, ale nebyl čas. Nevěděl jsem co si počít. Jestli na ní počkat a nebo zdrhnout. Napadla mě myšlenka, kterou jsem ihned uskutečnil. Sebral jsem ty kozajdy, dal je do igelitky, kterou jsem tam našel a vyrazil ke dveřím. Punčošky, blesklo mi hlavou! Vrátil jsem se, vytáhl je z koše a přidal do tašky. Teď jen dobře zdrhnout k autu a bude to v pohodě.
Povedlo se. Vlezl jsem do auta a už to začalo. Vlhké punčošky, vlhké boty a to vše v nádherné vůni. Nevěřil jsem, že tak protivné ženské tak krásně voní nožky. Nemohl jsem se toho nabažit. Začal jsem punčošku rolovat na ztopořený úd. Byly jak ze sametu. Prohlížel jsem kozajdy. Podrážky i platforma byly obarveny od květin, které rozdupala při představení. U toho jsem se druhou rukou do punčošky krásně udělal. Botky i punčošky jsem dal do igelitky a vyrazil k domovu. Hlavou se mě honily myšlenky, jestli jsem neměl raději zůstat s ní. Neměl!
Slohová a pravopisná korekce administrací.
