Jednoho večera jsem vyrazil do kina.Sedl jsem si do poslední řady,abych viděl kdo chodí.Moc lidí nechodilo,až najednou vstoupily dvě kočky.Jedna bruneta,nic moc a ta druhá nádherná blondýna ještě s krásnějšími nožkami.Na nich měla stříbřité punčošky,kraťasy a semišové černé lodičky na vysokém podpadku a platformě.Můj pohled na tu krásu byl tak vyzývavý,že si toho všimla.Sedly si přesně pode mě.Když začal film,tak se ta blondýna pořád vrtěla a vždy, jen tak letmo jakoby se ohlédla.Kino bylo skoro prázdné.Najednou se začala zouvat.Lodičky nakopla pod sedačku a nohy si natáhla přes opěradlo spodní řady.Ucitil jsem nádhernou vůni velurové kůže jejích botek.
[block:ad=89]
Bylo to tak silné,že jsem si musel rozepnout kalhoty.Opatrně jsem si vytáhl jednu lodičku,očichal ji a nastrčil na ztopořený prut.Byla krásně teplá a vlhká.Po pár tazích jsem ji naplnil.Bylo to neskutečné.Vrátil jsem ji dolů.Naštěstí film byl tak hlučný,že to ani nepostřehla.Po chvíli jsem se zvedl a odešel. Letmo jsem na ni pohlédl a ona se pousmála.Říkal jsem si , že až se obuje mohl by být pěkný průšvih tak radši zmizím.Šel jsem do kinokavárny na panáka.Tam se mě rozleželo v hlavě, co bude dělat.Tak jsem počkal až film zkončí.Když lidi vycházeli,schoval jsem se za poutač a čekal.Mezi posledními vyšly ony dvě a zamiřily na WC.Po chvilce vyšly ven a blondýna byla naboso.Nikdo už tam nebyl,tak jsem otevřel dveře WC a v koši s papírovýmy ručníky ležely ty punčošky.Popadl jsem je a opatrně vyšel ven a zamířil o dveře vedle.Opět ta slastná vůně. Chodidlo jedné punčošky bylo celé mokré.Ani mžik jsem neváhal a naplnil i to druhé.
Asi za týden jsem šel vysypat odpadky do kontejneru u nás na sídlišti. Všiml jsem si, že tam taky míří blondýna, kterou jsem již někdy viděl. V ruce držela semišové černé lodičky. Hned jsem si vzpomněl. Když dorazila ke kontejneru, tak ho chtěla otevřít, ale nešlo ji to. "Mohu vám pomoct a to vyhazujete tyhle krásné lodičky?" "Ano, jsou špinavé a nejdou vyčistit" řekla . "A kde ? Není to nikde vidět." snažil jsem se o rozhovor. "Na něco jsem šlápla a vnitřek boty pořád lepí. Nevím co to je, tak je radši vyhodím. Začal jsem cítit, jak se mi staví. "Mohu se zeptat, kde jste v nich byla?" snažil jsem se prodlužovat rozhovor. Byl to stejně vzrušující pocit jako v tom kině. "Byly jsme minulý týden s kámoškou v kině.
[block:ad=90]
Trochu mě tlačily a tak jsem si je zula. Když jsem se pak obouvala tak jsem asi punčochou na něco šlápla a obula to do boty. Musela jsem vyhodit i ty punčochy. Nevím co by to mohlo být. Bylo to velice nepříjemné. Lidi jsou prasata." Napřáhla se a hodila ty botky do kontejneru. Málem jsem u toho vystříkl. "Nezavirejte ho, já tam taky vysypu koš a pak ho zavřu". "Tak nashle" řekla a odkráčela v krásných páskových pantoflích na platformě, kterých jsem si před tím nevšiml, ke vchodu domu.
Opatrně jsem vysypal koš a do prázdného vložil ty lodičky. Spěchal jsem domů, abych rychle zašpinil i tu druhou.
